Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O rakovině > Rakovina děložního čípku (karcinom cervixu)

Rakovina děložního čípku (karcinom cervixu)

Rakovina děložního čípku se vyskytuje cca u 20 žen ze 100 000 za rok, to znamená, že v ČR onemocní asi 1000 žen za rok. Existují statistiky, které se snaží dokázat, že toto onemocnění je častější u žen, které nerodily, začaly brzy sexuální život nebo prodělaly infekce ve formě oparů, způsobené papilomaviry. Data těchto studií jsou ale velice těžko zhodnotitelná, a proto by je člověk měl přijímat s velkou opatrností.

Rakovinu děložního čípku rozlišujeme podle toho, z jaké tkáně vychází. Z 80 % jsou to karcinomy epitelové tkáně, z 10–15 % adenokarcinomy (žlázy, sliznice) a zbytek jsou nádory smíšené.

Příznaky tohoto druhu nádoru jsou často nepravidelné krvácení, bolesti v podbřišku či zvětšený uterus (děloha). Nádor je diagnostikován při sonografickém vyšetření, CT, magnetické rezonanci, endoskopii dělohy nebo kyretáží, při které se získá tkáň pro další vyšetření.Často je prováděna také tzv. onkologická cytologie ( PAP test, podle lékaře Papanicolaouse), a to navzdory tomu, že mnohé studie (viz kniha Lyne McTaggartové Co vám lékaři neřeknou, str. 91–100) poukazují na nespolehlivost tohoto testu, respektive na mrhání penězi. Přesto tento test patří ke standardnímu postupu mnoha gynekologů.

Při zjištění rakoviny děložního čípku je prvním terapeutickým postupem školní medicíny operace. Odstraní se děloha a/nebo vaječníky. Opět navzdory tomu, že neexistuje žádná studie, která by potvrzovala dobré výsledky. To dokázali ve své studii Connors a Norris již v roce 1990. Přesto se bohužel tato operace dodnes provádí velice často. Při ní se odstraní děloha a přilehlé lymfatické uzliny, většinou jsou odstraněny i oba vaječníky a vejcovody, lymfatické uzliny nacházející se v pánevní oblasti a části tkáně v okolí (Wertheim-Meigs operace). Většinou je odstraněna i hořejší třetina pochvy.
Vyoperování lymfatických uzlin zpochybňují i sami lékaři, protože neexistuje žádná studie, která by dokázala, že po takovémto zákroku žijí pacientky déle (Hannigan et al., 1992 také Liebsohn). Uvědomíme-li si, že negativní vedlejší účinky tohoto zákroku jsou daleko větší než pozitiva, měla by si každá pacientka vážně promluvit se svým operatérem.
Nachází-li se tumor v pokročilém stadiu, je pacientce operativně odstraněna i zadní část tlustého střeva, konečníku nebo celý močový měchýř. Pak potřebuje novou vaginu, která jí musí být chirurgicky voperována.
Na univerzitě v Lipsku prof. Dr. Michael Höckel vyvinul a v roce 2009 oficiálně představil novou metodu operace, tzv. TMMR neboli Totální MezoMetriální Resekce, která zřejmě umožňuje šetrnější a úspěšnější operativní zákrok karcinomu děložního čípku než klasická (Wertheim-Meigs) operace, jež byla prakticky provedena již v roce 1898, je založena na tehdejších představách o anatomii ženského podbřišku, vyžaduje další terapie, a přesto výsledky léčby nejsou dobré. TMMR je založena na poznatcích o šíření tumoru ve vztahu k jeho embrionálnímu původu (viz Nová Medicína).

Chemoterapie
Existuje velké množství studií o chemoterapii, většinou v kombinaci s ozařováním. Většina z nich ukázala, že chemoterapie spolu s ozařováním ve vztahu k samotnému ozařování šance pacientky na přežití spíše sníží (Souhami et al., 1991, Cardenas et al.,1992, Kumar et al., 1994, Tattresall et al.,1995).
V posledních letech se jako „zlatý standard“ prosadila především terapie cisplatinou. Zajímavé ale je (Malfetano et al., 1993, Souhami et al., 1993, Runowicz et al., 1989, Potisch et al., 1986), že ve všech studiích se vyčíslilo pouze to, v kolika procentech cisplatina začala působit (to je u takového přípravku samozřejmě vysoké číslo) a doba sledování byla maximálně 44 měsíců (3 roky, 6 měsíců). Ke všemu byly ještě zkoumané skupiny pacientek (Polish) velice malé – někdy pouze 29. Nejdůležitější však je, že k těmto studiím nikdy neexistovala srovnávací studie s biologickou terapií – a to odhlédneme od toho, že výsledky studií nebyly tak jako tak právě ohromující (4 roky přežití s cisplatinou 81 %, bez 71 %).
Problémem tohoto preparátu dále je, že budete-li ho brát, možná se připravujete o šanci na přežití: poškodí vám totiž tak velkou měrou kostní dřeň, že se z toho nikdy nevzpamatujete, nebo na tuto terapii zemřete. Tento aspekt se většinou „zapomíná“ pacientům zmínit, přestože každoročně mnoho pacientů zemře v důsledku chemoterapie.

Ozařování
V roce 1992 zveřejnil Dr. Hannigan studii, ve které dokázal, že více než 30 % všech pacientek s rakovinou dělohy bylo v časovém rozmezí dvou až dvaceti let před tímto onemocněním ozařováno v oblasti podbřišku. Tato skutečnost byla ihned opět zametena pod koberec s odůvodněním, že tyto pacientky měly tak jako tak k rakovině „predispozici“. Z pozice konvenční medicíny je to pochopitelné: vždyť jinak by se radiologové museli sami sebe ptát, zda to nebyli oni sami, kteří toto onemocnění pacientkám způsobili. A mohlo by to být ještě horší. Někoho by mohlo napadnout prozkoumat stejně intenzivním způsobem i ostatní druhy rakoviny. To je již lepší říci, že všechny tyto ženy měly „špatné geny“.
U rakoviny děložního čípku hraje ozařování velkou roli. Nasazuje se hlavně v případech, kdy je nádor ve velice pokročilém stadiu nebo ve velice ranném stadiu. Pak se provádí místo operace. Při lokálním ozařování se zavádí ozařovací sonda přes dělohu k místu výskytu nádoru. Tento způsob ozařování se nazývá afterloading (brachyterapie). Tak se ušetří ozařování ta tkáň (např. močový měchýř nebo střevo), která není zasažena nádorem. Jinak je ženám většinou doporučována radio- a chemoterapie současně a k tomu cisplatina.

Další terapie jako hormonální terapie a protilátky

Hormonální terapie
Při tomto druhu rakoviny nehrají hormonální terapie prakticky žádnou roli, roli ale hrají jako spouštěč rakoviny, přitom hlavní roli má preparát Tamoxifen.
Čísla z roku 2000 potvrzují, jak je Tamoxifen nebezpečný. V Nizozemí bylo zkoumáno 309 žen, které měly rakovinu prsu a pak dostaly i rakovinu dělohy. Byly srovnány s 860 ženami, které měly „jen“ rakovinu prsu. Přitom se zjistilo, že pacientky, které braly tamoxifen maximálně dva roky, měly o 50 % vyšší riziko, že dostanou rakovinu dělohy, a ženy, které braly tamoxifen více než pět let, měly toto riziko o 690 % vyšší (Lancet 2000, 356). A k tomu byla tato rakovina dělohy daleko hůře léčitelná než rakovina dělohy u žen, které nikdy tamoxifen nebraly.

Očkování chrání před rakovinou a papež se uchází o místo ajatolláha
Diskuze o přínosu dětského očkování jsou stále ostřejší. Není naším cílem je zde rozebírat. Ale jelikož se již firmy farmaceutického průmyslu opovažují namlouvat zdravým lidem, že se jimi vyráběnými jedy mohou ochránit dokonce i před rakovinou, považuji za nutné toto téma přece jen zmínit.

Nejprve člověk musí pochopit, jak tyto firmy vlastně fungují. Zkoumají se nádory a najde se něco nezvyklého. Například větší množství papilomavirů, přesněji řečeno HPV16 a HPV18 v nádoru děložního čípku. Tyto papilomaviry jsou pak ihned označeny za příčinu onemocnění. To se dá lehce   zrealizovat a bohužel tomu mnoho lidí ihned uvěří. Co však již nikdo neprozradí je, že právě jen u 0,1 % žen, které jsou infikovány papilomaviry se následovně vyvine rakovina děložního čípku. To znamená u jedné ženy z tisíce.
Jak by potom bylo možné, že rakovinu způsobují viry? To je lidem možné namlouvat proto, že v našich mozcích je většinou zakotvena představa o zlých virech a bakteriích. Přestože již miliony let žijeme v symbióze s neuvěřitelným množstvím bakterií a virů, stále se bohužel několika manažerům daří populaci ovlivnit pohádkami o zlých původcích nemocí. Mnoho lidí vůbec netuší, že není možné pomocí papilomavirů způsobit rakovinu ani u zvířat, ani u lidí. Jak by potom mohlo očkování proti virům, které rakovinu vůbec nezpůsobují, ochránit před rakovinou. Jestliže by nešlo o tak vážné téma, jaké rakovina je, člověk by se tomuto „vědeckému“ nesmyslu musel smát.
Situace není lepší ani v oblasti diagnostiky. Kromě absolutně nespolehlivého PAP testu nyní mnoho gynekologů ještě nabízí i HPV (Human Papilloma Vir). Zde se dokonce ani nejedná o test na viry, ale je to pokus o to, dokázat DNA-virus. Není přece vůbec jisté, jak dalece pocházejí genetické sekvence z exotického viru. Jisté však je, že některé firmy vydělávají velké množství peněz a ženy jsou bez jakýchkoliv vědeckých důkazů oklamávány tak, že věří, že rakovinu děložního čípku způsobují papilomaviry. Toho právě chtějí určité skupiny dosáhnout, jelikož jen když tomu věří velký počet žen, dostane se očkování „mezi lidi“.
To se v roce 2006 stalo a kdyby se vše vyvíjelo podle přání firmy Merck & Co., pak by byly všechny zdravé i nemocné dívky/ženy mezi 9 a 26 lety očkovány očkovací látkou jménem Gardasil. To za jedno očkování znamená 465 euro. Poté, co firma Merck musela stáhnout z trhu svůj bestseller Vioxx, a tím utrpěla miliardové škody, Gardasilem by tyto škody opět vyrovnala. Mimochodem, v Německu na Gardasilu vydělává i DKFZ (Německé centrum pro výzkum rakoviny), protože ho vyvinuli v USA společně s NIH. Tak je zřejmé, proč taková instituce jako DKFZ zprostředkovává národu pouze „neutrální, pozitivní informace“.
Celkem známe více než 100 druhů papilomavirů. Gardasil působí ale pouze proti HPV 6, 11, 16 a 18, a to jen tehdy, jestliže žena ještě nikdy s žádným z těchto virů nepřišla do styku. Proto existuje názor, že by se měly očkovat již 9leté dívky. Ale očkování působí zřejmě jen 5 let a virus je přenosný sexuálním stykem – tady se již člověk musí ptát, kdo a proč přišel na myšlenku něco takového doporučit. Dále se zamlčuje fakt, že tato vakcína nebyla vůbec testována na tak mladých dívkách. A další věc: zamysleli jste se někdy nad tím, proč tak „nebezpečný virus“ tedy neškodí i mužům, ale jen ženám?
Akcionářům je něco takového samozřejmě úplně jedno. Do té doby, než se za 10–20 let zjistí, že to celé bylo nesmysl, vytvoří Gardasil miliardové obraty a na trhu bude zase podobný nový „zázračný prostředek“.
A proto ruce pryč od něčeho takového!