Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O rakovině > Rakovina prostaty

Rakovina prostatyZjistit příznaky rakoviny prostaty

Rakovina prostaty, tedy zhoubné onemocnění předstojné žlázy, zasáhne bezesporu každého postiženého muže na velice citlivém místě. V České republice incidence, tedy výskyt tohoto onemocnění, stále stoupá (cca 120 případů na 100 000 mužů).

Karcinom prostaty se dělí na karcinomy, které nezpůsobují žádné potíže a jsou odhaleny asymptomaticky, např. kvůli metastázám, a na „klasické“ karcinomy, které jsou odhaleny kvůli zvýšení hodnot tumorových markerů či kvůli potížím, jež pacient má (při močení). Rakovině prostaty často předchází nezhoubné zvětšení či bolesti v podbřišku. Pacient podstoupí rektální vyšetření, TRS (transrektální ultrasonografii prostaty) nebo/a biopsii.

Terapie klasické medicíny

Operace

Jestliže se neobjevily metastázy, resp. lymfatické uzliny jsou bez nálezu, je často doporučována tzv. radikální operace. Při té je odstraněna celá prostata, semenné váčky a chámovod, stejně jako blízké lymfatické uzliny a částečně i krček močového měchýře. Lékař vám pak zřejmě oznámí, že musíte počítat s inkontinencí (tzn. pomočováním) a impotencí jako s „vedlejšími účinky“. Tyto „vedlejší účinky“ však značně určují kvalitu života, a proto by si každý měl tuto operaci velice dobře rozmyslet. Zkušenosti ukazují, že takřka každý muž je po této operaci inkontinentní, jelikož během ní dochází k poranění svěračů močového měchýře, a k tomu se připojuje ještě problém s potencí. To, co vlastně nezní nijak tragicky, mívá ve skutečnosti velké následky.

Lékaři prakticky vždy používají fráze jako „jenom x % operovaných je po operaci inkontinentních“ nebo „jen x % je po operaci impotentních“. Vždy se ptejte, odkud lékař tato čísla má, ať vám poskytne konkrétní zdroje písemně a podepíše se pod ně. Já (Lothar Hirneise) čtu stejné knihy a studie jako vy, lékaři, navštěvuji stejné kongresy jako vy a mluvím se spoustou pacientů, kteří tuto operaci prodělali i před několika lety, a nemohu tato čísla potvrdit. Každý lékař i pacient by si měl tuto operaci opravdu velice dobře rozmyslet. Přečtěte si alespoň nějakou knihu od profesora Juliuse Hackethala (např. Operace – ano, nebo ne nebo Hippokratova křivá přísaha). A jestliže vám váš lékař řekne, že profesor Hackethal nemá pravdu a jeho léčení nebylo úspěšné, zeptejte se ho, odkud to ví. (Já jsem byl totiž jediný, komu bylo kdy dovoleno prostudovat data kliniky Eubios.) Nemohu samozřejmě posoudit, zda je tato operace ve vašem případě nezbytná. V žádném případě není proč spěchat (mluvíme zde o týdnech) a vy jako pacient byste si měl udělat čas, sehnat si a prostudovat všechny dostupné informace. Uvědomte si rizika operace a značné škody pro váš další život. Přečtěte si knihy profesora Hackethala a zvažte jiný druh terapie. Především si také uvědomte, že veliké procento mužů starších 70 let s rakovinou prostaty neumírá na rakovinu. Riziko, že 52letý muž dostane rakovinu prostaty, je cca 42 %, jak to propočítal doktor W. F. Whitmore. Ovšem riziko, že na rakovinu prostaty tento muž zemře, představuje pouhá 3 %. Neexistuje žádný jiný druh rakoviny, který je tak málo agresivní, jako je rakovina prostaty.

Doktor R. M. Hoffman v roce 2003 spočítal, že 44 % všech pacientů, u kterých byla diagnostikována rakovina prostaty, je „přediagnostikována“, tzn. že by nikdy na rakovinu nezemřeli, kdyby u nich nebyla objevena. Profesor Hackethal o rakovině prostaty mluvil jako o „neškodné domácí rakovině“, a jak dokazují čísla, měl pravdu.

Často bývá také pacientům doporučováno odstranění varlat (orchiektomie). Je to proto, že ve varlatech se tvoří 90 % mužského hormonu testosteronu a ten může mít negativní vliv na růst nádorových buněk. Testosteron se ve velké koncentraci nalézá ve vnitřní žláze prostaty. Zde je však nutné vědět, že tento zákrok může způsobit změnu hlasu, což také většinou vede ke zhoršení kvality života.

V posledních letech je pacientům, a to především s lokálně ohraničenými tumory (cca 25 %), stále častěji nabízena „kryoablace“, tzn. destrukce tkáně mrazem. Při tomto zákroku je do prostaty a jejího okolí zavedeno několik jehel a celá prostata je dvakrát ochlazena na minimálně −30 ºC a pak rozmrazena. Z hlediska statistiky má tento zákrok u vhodných pacientů (lokální ohraničení nádoru) stejnou kvótu úspěšnosti při značně menších vedlejších účincích (Journal of Urologic Oncology).

Chemoterapie

Při rakovině prostaty hraje spíše podřadnou roli, protože se v první řadě nasazuje operace a hormonální terapie. Byla snaha použít xenobiotikum (látka, která nevzniká v lidském organizmu, ale ovlivňuje ho) suramin, avšak brzy se s tím přestalo. Jestliže vám tedy lékař nabídne „novou“ chemoterapii, vyžádejte si od něj písemné materiály o její úspěšnosti a sami si je důkladně prostudujte. Někdy je řeč o paliativní chemoterapii (není zaměřena na vyléčení pacienta, jeho stav je tedy považován za beznadějný, pouze se má pokud možno zachovat kvalita života), tzn. tehdy, když jiné terapie zklamaly. Nesouhlasím s tímto přístupem a nechápu lékaře, jak toto mohou svým pacientům udělat.

V roce 2004 zveřejnil profesor Dieter Hölzer z kliniky Grosshadern v Mnichově data o rakovině prostaty, která shromažďoval od roku 1987. Šokující přitom byl fakt, že doba délky života u mužů s metastázující rakovinou prostaty byla v letech 1987–1993 19 měsíců, a v letech 1994–2002 pouze 18 měsíců. Přitom se stále mluví o nových úspěších v onkologii. Po 17 letech plných výzkumů a používání „nejmodernějších chemoterapií“ je tedy výsledkem to, že kvůli těmto novým a stále propagovaným terapiím muži umírají o měsíc dříve než v roce 1987!

Ozařování

Přestože neexistují dodnes prakticky žádná fakta o tom, že muži s rakovinou prostaty díky ozařování žijí déle, patří tato terapie stále ke standardnímu programu. Doporučuje se rotační radioterapie nebo technika vícebočných a šikmých polí, přičemž celková dávka je až 70 Gy, nejčastěji v průběhu 6–8 týdnů. Lékaři bohužel opět „zapomínají“, že rozsah a délka ozařování má za následek ozáření velkého množství krve – vždyť ozařování prochází všemi tkáněmi a krevním řečištěm. Tato ozářená krev pak obíhá v těle, a dokonce i zdravý člověk by při síle takového ozáření měl několikrát zvýšenou šanci, že onemocní rakovinou. Vždyť už ozáření v síle 0,3 Gy je schopno ze zdravé buňky udělat buňku rakovinovou.

Další způsoby terapie, např. hormonální léčba, protilátky

Hormonální léčba hraje při tomto onemocnění velkou roli. Nasazují se tzv. LHRH analogy. Zní to sice složitě, ale neznamená to nic jiného, než že tyto medikamenty blokují v hypofýze určité hormony (gonadotropiny), které stimulují vývoj pohlavních orgánů. Jiná metoda je „direktivní“ (přímá) blokáda steroidních receptorů prostřednictvím např. flutamidu, a tím pádem blokáda androgenních receptorů prostaty a hypofýzy. Oba dva způsoby jsou často kombinovány, čímž se onkolog snaží dosáhnout „totální“ blokády.

Hormonální blokáda hraje bezesporu důležitou roli. Nesmíme ale zapomínat, že většina pacientů přesto všechno umírá – a to opět její důležitost velice relativizuje. Jedna věc je však u pacientů s rakovinou prostaty velice důležitá. Mnoho pacientů, kteří jednoduše nedělají vůbec nic, s tímto druhem rakoviny žije velice dlouho. Proto je třeba si velice pozorně prostudovat statistiky.

Samozřejmě jsou vždy uveřejňována „dobrá čísla“ týkající se terapií. Ale jak to lékaři vlastně vědí? Jak je možné, že rakovinu prostaty má spousta starých mužů, a přitom jsou bez potíží? Jak to, že u tohoto onemocnění je úspěšné velké množství alternativních terapií (tedy ne chemoterapie a ozařování)? Zde je na místě vzpomenout si na článek Teorie protože, nebo přestože, jelikož v něm řečené neplatí nikde tolik jako právě u rakoviny prostaty.

Leibowitzova trojitá blokáda

Dr. Robert Leibowitz je kalifornský lékař, který se v posledních letech stal známým i v konvenční onkologii díky své tzv. trojité blokádě. Jeho léčení sestává ze 13 měsíců trvající terapie hormonálním lékem enanton/trenanton/leuprorelin nebo zoladex, 150 mg bicalutamid (casodex) a proscar (finasterid) jako zachovávající terapie. Jako alternativu ke casodexu (z finančních důvodů) doporučuje 750 mg flutamidu.

Dr. Leibowitz zveřejnil několik prací (http://www.prostateweb.com/publications.html), ve kterých srovnává trojitou blokádu s blokádou jednoduchou. Jestliže jsou tyto studie pravdivé, pak je jeho metoda zřetelně úspěšnější než běžné postupy hormonální blokády. Studie bohužel nejsou hodnoceny nezávislou osobou, a tak je objektivní posouzení velice obtížné. Z mého pohledu Dr. Leibowitz kombinuje nápadně často svoji terapii s různými chemoterapiemi, což ještě objektivní hodnocení více ztěžuje. Také použití proscaru je sporné. V roce 2003 byla v lékařském časopise New England Journal of Medicine zveřejněna studie, která prokázala, že berou-li pacienti proscar dlouhou dobu, agresivita rakoviny prostaty zřetelně narůstá (10.1056/NEJMoa030660). V této studii mělo 37 % pacientů, kteří užívali proscar 7 let, v Gleasonově skóre (metoda hodnocení histologických vzorků) hodnotu převyšující 7 (středně až špatně diferencovaný tumor). Ve skupině užívající placebo to bylo po 7 letech jen 22,2 % pacientů.

Profesor Julius Hackethal

Profesor J. Hackethal se vydal roku 1985 svojí vlastní cestou hormonální blokády: pacienti dostávali denně injekce buserelinu (profact, suprefact) – hormonálního blokátoru GnRH ve vysokých dávkách (20–30krát více, než je doporučováno) po dobu 6–24 týdnů, pak byla 3–6 měsíců pauza. Prvních 30 případů jsem prozkoumal a 13 jsem jich zdokumentoval; pak byla klinika zavřena. Jelikož profesor Hackethal zastával celostní pohled na léčbu rakoviny, nemohu jeho výsledky hodnotit. Je těžké určit, zda jeho léčebné úspěchy byly důsledkem způsobu léčby hormonálními blokátory, nebo i důsledkem všech dalších terapií (detoxikace, výživy, světla, BCG, psychiky). To, že vykazoval úspěchy, je však nezpochybnitelné.

Všeobecně k rakovině prostaty

Vědci z university v Connecticutu sledovali 767 mužů ve věku od 55 do 74 let, kteří měli rakovinu. Přitom ti, kteří měli nízké hodnoty PSA (rakovinový marker specifický pro prostatu), resp. Gleasonovo skóre, měli v průměru očekávanou délku dalšího života více než 20 let a pacienti s velice špatnými hodnotami PSA / Gleasonova skóre měli očekávanou délku života v průměru více než 10 let (Journal of the American Medical Association, 2005; 293: 2095–2101).

Výsledky této studie jsou totožné s mým osobním přesvědčením, co se týče rakoviny prostaty. Nic nedělat nebo dělat jen velice málo je v tomto případě více. V každém případě by člověk neměl dopustit, aby jednal příliš rychle a pod tlakem. Není dobré začínat po stanovení diagnózy rychle s terapiemi, které způsobují nevratné poškození organizmu. Je třeba, abyste mi správně rozuměli: nechci tento druh rakoviny zlehčovat nebo vám radit, abyste nedělali NIC. Jen vám radím, abyste zvolili nejprve šetrnější terapie, především detoxikaci a terapii stravou.

Zdroj: Lothar Hirneise: Chemotherapie heilt Krebs und die Erde ist eine Scheibe