Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O rakovině > Rakovina prsu

Rakovina prsu

(mammakarcinom)Zjistit příznaky rakoviny prsu

Rakovina prsu se vyskytuje v drtivé většině u žen, u mužů je výjimkou. Na internetu lze najít velké množství informací jak z oblasti školní medicíny, tak i z oblasti alternativních způsobů léčení. Bohužel se často stává, že jednotlivé informace si odporují, a je tedy třeba velice pečlivě vybírat. Již v momentě, kdy si žena řekne, že by si měla nechat vyšetřit prsa, je na místě opatrnost a zdravý rozum. Vyšetření pohmatem je v pořádku, další procesy, jako jsou mamografie, CT, sonografie a biopsie k získání vzorku tkáně pro patologické vyšetření, musí každá žena velice pečlivě zvážit. Hlavně u mamografie je třeba si uvědomit, že jde o ozáření tkáně, které samo o sobě vyvolává růst nádorů. Ozářena přitom není pouze tkáň, ale i krevní řečiště, které se v prsu nachází, a ozářená krev pak koluje dlouhou dobu v celém těle. Dalším problémem je silné stlačení prsu, a tím pádem možné narušení případných útvarů nacházejících se v prsu, a to i nádoru. Tak se rakovinové buňky mohou dostat do okolní tkáně. I čitelnost snímku není snadnou záležitostí a velice záleží na osobnosti a znalostech lékaře, který snímek hodnotí. Mamograf odhalí novotvar v prsu až tehdy, když má cca šest mm v průměru, tedy když roste několik let a má již nejméně bilión buněk. Naproti tomu existuje šetrné vyšetření tkáně – termografie, která je schopna odhalit nádor daleko dříve (až o šest let) než mamografie, a hlavně naprosto bezpečným způsobem. Termografie je založena na faktu, že rakovinová tkáň i tkáň okolo nádoru vykazuje větší aktivitu než tkáň zdravá, a tak je na kritickém místě „více tepla“, které se dá vyfotografovat.

Nebezpečí biopsie je zřejmé: lékař jehlou odebírá vzorek tkáně, přičemž několikrát stejnou jehlou propichuje útvar neznámého složení, čímž poruší kapsli vytvořenou okolními buňkami jako ochranu před nebezpečím okolo novotvaru. V případě rakoviny rakovinové buňky nejenže mohou uniknout do okolní tkáně, ale ulpívají také na povrchu jehly a jsou roznášeny do okolí vpichu. To je naprosto nežádoucí. Často se také stává, že vzorek novotvaru pro patologa je malý, a ten proto někdy může jen velice obtížně určit, zda jsou buňky zhoubné, či ne. (Velmi záleží i na zkušenostech a osobnosti patologa.)

 Další postup v případě zhoubného nádoru prsu: operace, odstranění nádoru. Existuje mnoho studií, které ukazují, že radikální operace nemá žádný pozitivní vliv na délku doby přežití (např. L94; 334 : 1496-7). I případné odstranění lymfatických uzlin způsobuje často další zbytečné problémy. Dnes se provádí často tzv. lymfatická biopsie: odstraní se sentinelová lymfatická uzlina (první spádová lymfatická uzlina ve směru od nádoru), a je-li  v ní nalezena metastáza, odstraní se další uzliny. Avšak např. randomizovaná (náhodný výběr pacientů při přidělování léčby) studie 991 žen, které měly metastázy v sentinelových lymfatických uzlinách, ukázala, že tato metoda nemá prakticky žádný vliv na pozitivní výsledek. Pacientky byly rozděleny do dvou skupin, kdy u 446 pacientek byly odstraněny pouze sentinelové lymfatické uzliny, ale žádné axilární uzliny a u 445 žen byly odstraněny i axilární uzliny. Z první skupiny žilo po pěti letech ještě 92,5 % žen, z druhé skupiny 91,9 % žen. Také z hlediska recidivy neexistoval prakticky žádný rozdíl (CRA 506. Guliano, L.M.et al. ACOSOG Z0011: A randomized trial of axillary node dissection in women with clinical T1-2 N0M0 breast cancer who have a positive sentinel node. E.A. 46th ASCO 2010).

Z tohoto důvodu by si měli lékaři i ženy odstranění lymfatických uzlin velice dobře rozmyslet.

Chemoterapie

Nejčastěji se používají kombinace cyklofosfamid/metotrexát/fluorouracil, někdy lékaři používají i taxol, etoposid, idarubicin, nebo dokonce gemcitabin. Chemoterapie se čím dál tím více nasazuje i před operací, aby se tak nádor zmenšil.

Studie Hendersona a Canella, Schwartsmanna a Pineda nebo Ploskera a Faulduse dokazují, že chemoterapie doxorubicinem nebo epirubicinem/farmorubicinem mají vysokou responze rate (RR), tzn. vysokou účinnost, co se týká zmenšení nebo zničení nádoru. Bohužel nemá tento fakt žádný vliv na to, jak dlouho bude pacientka žít. To dokazují velké studie jako Antman 1992, Walters 1991, Maschner 1994, Becher 1990, Focan 1990. Tyto studie jsou velice významné, protože dokazují, že zmenšení, nebo i zničení/odstranění tumoru vůbec nic neřeší. Daleko důležitější je odstranit příčinu rakoviny, a ne pouze nádor.

I výsledky nových studií z roku 2007 a 2008 ukazují, že často používaná chemoterapeutika jako doxorubicin (adriamycin) a taxol nejsou u většiny pacientů efektivní. Dr. Dennis Slamon z univerzity v Kalifornii na konci roku 2007 zveřejnil fakt, že u cca 92 % žen doxorubicin vůbec neúčinkuje. Pouze ženy s pozitivními receptory na HER2 a Topo IIa profitovaly, co se týče doby přežití. To se ale týká je 8 % žen, takže 92 % pacientek dostává doxorubicin/adriamycin naprosto zbytečně. O nic lépe nevypadají ani výsledky s taxolem. Studie CALGB se 3000 ženami, jež byly léčeny systémem ACT (AC: antracyklin + cyklofosfamid + taxol) ukázala, že z tohoto režimu profituje pouze 20 % žen. Byly to ženy, které měly pozitivní estrogenové receptory a HER2 receptory.

V říjnu 2004 šokoval veřejnost článek Jörga Blecha v časopisu Spiegel týkající se onkologie, konkrétně ve vztahu k rakovině prsu. V článku byla zveřejněna nejnovější data od profesora Dietra Hölzela a jeho týmu z kliniky Grosshadern v Mnichově. Ti již od roku 1978 shromažďují data tisíců pacientek s rakovinou prsu. Přitom vyšla najevo (pro laiky) pozoruhodná věc: během let 1978–1986 byla doba přežití pacientek s rakovinou prsu a metastázami 24 měsíců. V letech 1987–1993 to bylo 23 měsíců a v letech 1994–2002 již pouze 22 měsíců. Takže doba přežití se zkrátila právě v období, kdy obrat za platbu chemoterapeutik se jen v letech 1996–2004 zvýšil z 5,94 miliard dolarů na 16,11 miliard dolarů. Fakta tedy odporují řečem o „nových a lepších chemoterapiích“. Čím více chemoterapií, tím kratší doba žití.

Ozařování

Přestože nejsou dodnes k dispozici žádná fakta, která dokazují, že díky ozařování ženy s rakovinou prsu žijí déle, patří tato terapie stále ke standardním postupům. Většinou dostane pacientka dávku záření v celkové výši 50–60 Gy (přitom již ozáření o síle 0,3 Gy je schopno zdravou buňku přeměnit na rakovinovou!). Děje se to přesto, že i přední onkologové vědí, že délka života pacientek tím není nijak ovlivněna. Studie zde ukazují něco podobného jako studie o chemoterapii, proto hovoří pouze o „až 40% snížení lokální recidivy“. To v překladu znamená, že nádory se sice vrací až o 40 % méně často, avšak nikdo již nehovoří o tom, že pacientka nežije déle. Takže opět neplatí, že když je nádor zničen nebo nenastala recidiva, pacient je vyléčen a žije normálně dál.

Prospektivní (skupina lidí se srovnatelným zdravotním stavem je určitou dobu srovnávána a je sledováno rozvinutí nemoci) randomizovaná studie doktora Wilhelma Friedla (univerzita Heidelberg) týkající se pacientek s rakovinou prsu ukázala, že po 10 letech žilo 37 % pacientek, a to nezávisle na tom, zda se podrobily ozařování, nebo ne (MT,Nr.6/82). Také výzkumy doktora B. Fischera z USA s 2000 ženami sledovanými více než 9 let neukázaly žádný rozdíl mezi ozařovanými a neozařovanými pacientkami týkající se délky života (NEJM 89;320:822). Studie doktora Iana Mac Kenziese dokazuje, že 781 žen, které vyšetřoval, mělo, pokud bylo provedeno ozařování, 24,5krát větší riziko, že dostanou rakovinu prsu, než ženy, které ozařované nebyly (1/510 a 13/271).

Další informace o škodách, které způsobuje ozařování, byly zveřejněny v roce 2006 v Journal of Clinical Oncology (2006; 24:4100-4106). Vědci z Pensylvánské univerzity zjistili, že ženy, které byly v letech 1977–1994 ozařovány kvůli rakovině prsu, často později trpěly onemocněním srdce. Zřetelně se ukázala souvislost i proto, že extrémně vysoký počet pacientek se srdečními problémy měl nádor na levé straně a ta pak byla ozařována. Žádná žena z této studie přitom nikdy srdečními problémy netrpěla a jednalo se vždy o ženy ve stadiu 1 a 2. Uvážíme-li, kolik žen ještě ke všemu užívá herceptin, jenž velice silně zatěžuje srdce, pak se nemůžeme divit, že se srdeční problémy budou objevovat stále častěji.

Monoklonální protilátky, např. herceptin

Herceptin byl uveden na trh na základě americké studie, kdy jedna skupina pacientek dostávala chemoterapii a druhá chemoterapii a herceptin. Po roce žilo z první skupiny 67 % a ze druhé 78 %. To stačilo k tomu, aby herceptin byl uveden na trh jako zázračný lék na rakovinu prsu. Avšak v červnu roku 2000 musela firma Genentech, výrobce herceptinu, obeslat všechny lékaře dopisem, jenž obsahoval varování před těžkými vedlejšími účinky. To proto, že 15 žen po terapii herceptinem zemřelo (během 24 hodin po infuzi). Především při onemocnění plic a srdce je na místě nejvyšší opatrnost.

Také studie NSABP-B31 a NCCTG-N 9831, které byly podporované firmou Genentech, neprokázaly žádné vynikající výsledky a délka života byla u tří chemoterapií naprosto stejná. Také velká HERA studie neprokázala žádné signifikantní prodloužení života pacientek (1,7 % ku 2,2 %). Ve všech třech studiích se prokázala pouze delší doba bez recidivy (návratu nemoci), která ale vůbec neměla vliv na délku dalšího života. Takže opět platí, že není možné položit rovnítko mezi konstatování, že pacient nemá nádor a pacient nemá rakovinu. Není tedy divu, že se čím dál více pacientek ptá, jak je možné, že se firmě Genentech podařilo, aby tuto drahou terapii pojišťovny platily a lékaři ji stále předepisovali.                                  

Ve vydání známého časopisu Arzneimittel-Telegram z června roku 2008 se objevilo prohlášení: při současném stavu vědomostí je naše dřívější doporučení upřednostňovat sekvenční terapii (herceptinem) před HERA schématem (dle studie HERA) neudržitelné. Tato věta se objevila, jelikož si tento vědecký časopis (www.Arznei-telegramm.de) v roce 2008 dal tu práci srovnat, analyzovat a uveřejnit všechny výsledky týkající se herceptinu. Vyšlo tak najevo, že ženy z tohoto léku nemají žádný prospěch. Jestliže vám váš lékař přes to všechno chce předepsat herceptin, zeptejte se proč a poproste ho o písemný, jím podepsaný doklad či výsledky studií, které mluví ve prospěch tohoto chemoterapeutika.

Od října 2007 je na trhu v USA preparát ixempra (ixabepilone, BMS-247550), který byl schválen speciálně pro terapii rakoviny prsu v pokročilém stadiu a oslavován jako zázračný prostředek proti rakovině prsu. Ovšem opravdu nový tento mikrotubulární inhibitor není: taxany, které jsou již na trhu déle, působí podobně. Ke schválení ixempry kupodivu stačily dvě studie s 878 pacientkami. V první studii dostávaly pacientky pouze ixempru a ze 113 jich „devět reagovalo pozitivně“! Tím se rozumí, že nádor alespoň jeden měsíc zůstane o 50 % menší. Zajímavé je to, že studie se na začátku zúčastnilo 126 pacientek a pak se prostě 13 pacientek vyřadilo. Další zajímavostí jsou všechny vedlejší účinky, především těžké poškození nervové soustavy.

Ve druhé studii byla nasazena xeloda samotná a xeloda v kombinaci s ixemprou. Úspěch kombinace těchto preparátů znamená, že 752 pacientek žilo v průměru 5,7 měsíců, přičemž pacientky s pouhou xelodou žily 4,1 měsíce. Pacientky s kombinací však musely počítat s extrémně silnými vedlejšími účinky. Při této studii není žádná zmínka o tom, kolik pacientek žilo po 5 letech, respektive zda nějaká vůbec žila.

Jestliže vám lékař bude chtít předepsat avastin, poproste ho, aby vám jmenoval alespoň jednu studii, která dokazuje, že pacient žije díky tomuto přípravku déle a že tato studie nebyla placena firmou Genentech. Avastin byl totiž v prosinci 2007 americkou komisí pro onkologická léčiva (ODAC = Oncologic Drugs Advisory Committee) spolu s FDA (Food and Drug Administration) jako „First Line“ (tedy přední) medikament při rakovině prsu odmítnut, jelikož žádná studie nedokázala, že ženy díky avastinu žijí o jeden jediný den déle. A to již něco znamená, vždyť tato instituce povolila přípravky, u kterých se ukázalo, že nejsou efektivní. Data o avastinu musela být tedy velice špatná.

Hormonální terapie

Jestliže vaše estrogenové a progesteronové receptory reagují pozitivně, předepíše vám lékař většinou hormonální terapii, např. tamoxifen. Všechny antiestrogenové preparáty působí tak, že vyhledají estrogenní receptor, navážou se na něj, ale přitom tento vytvořený komplex není aktivní a buňku nestimuluje. Teoreticky to vede ke stimulaci faktorů potlačujících růst (TGF-beta) a k potlačení faktorů podporujících růst (GFG-alfa a IGF).

Tamoxifen je dodnes velice sporný, kontroverzní preparát. Na jedné straně existují „oficiální“ studie, které dokazují jeho účinnost, na druhé straně zdaleka ještě neupadlo v zapomnění, že vedoucí velké studie o tamoxifenu doktor Fischer musel odstoupit, jelikož falšoval důležitá data (kromě jiného i to, že tamoxifen zapříčinil čtyři úmrtí a že způsobuje větší výskyt rakoviny děložního čípku). I data z roku 2000 potvrzují nebezpečnost tamoxifenu. V Nizozemsku bylo vyšetřeno 309 žen, které po rakovině prsu dostaly rakovinu děložního čípku. Tyto ženy byly srovnány se skupinou 860 žen, které měly „jen“ rakovinu prsu, a vyšlo najevo, že ženy, které berou maximálně dva roky tamoxifen, mají o 50 % větší riziko onemocnění rakovinou děložního čípku. Ženy, které braly tamoxifen dva roky až pět let, měly riziko vyšší o 100 % a ženy, které ho užívaly více než 5 let, pak o 690 % (Lancet 2000, 356). Takováto rakovina děložního čípku byla ještě k tomu daleko hůře léčitelná než u žen, které tamoxifen vůbec neužívaly. National Cancer Institute USA a Sloan Kettering Cancer Center kromě toho zveřejnily, že tamoxifen může způsobit mutaci genu p53, což může být logicky u pacientů s rakovinou negativní.

Dostatečně zkoumán není ani další problém: je známo, že tamoxifen zakotvuje na receptorech. Nezapadá do nich však úplně na 100 % přesně a receptory se lehce změní. To může vést k tomu, že tyto změněné receptory jsou pak imunní vůči vlastním hormonům. Tento fenomén je znám již u jiných léků. Alternativou by snad mohl být indole-3-carbinol (podpůrná substance). 

Po uveřejnění dat WHI studie z roku 2003, ale i ze studií doktora Chlebovského, doktora Ganna a doktora Morrowa je jasné, že ženy, které dlouhodobě (několik let) braly hormonální přípravky (estrogeny a gestageny), zřetelně častěji onemocněly rakovinou prsu a ta při jejím zjištění byla již v pokročilém stadiu. To je způsobeno tím, že tkáň prsu má vyšší stupeň nepropustnosti paprsků. Situaci ještě ztěžuje to, že na snímcích z mamografie vše vypadá výrazně, a tak dochází k chybným diagnózám. Již desetiletí varují lékaři před antikoncepčními pilulkami a před tím, aby ženy braly hormonální přípravky v době menopauzy. To vše jasně vede k radě: dejte ruce pryč od hormonálních přípravků.

Pozor: Jestliže užíváte tamoxifen, v žádném případě jej nekombinujte s antidepresivy. V odborném časopise British Medical Journal (BMJ 2012; 340:c693) byla v roce 2010 zveřejněna studie, která jasně ukázala, že čím déle se medikamenty obou skupin berou současně, tím větší je riziko, že žena zemře na rakovinu prsu. 

Inhibitory aromatázy: Estrogeny jsou u žen po menopauze produkovány ve větším množství v tukových buňkách. Inhibitory aromatázy mohou tuto produkci zastavit či omezit, a jsou proto často nasazovány u starších žen. Anastrozol (arimidex) a letrozol (femara) jsou inhibitory aromatázy, které společně s aminoglutethimidem patří k přípravkům nové generace.

V roce 2002 se ve studii ATAC (Arimidex, Tamoxifen Alone or in Combination – zde byly opět srovnávány pouze chemické látky / jedy) s 9366 ženami ukázalo, že arimidex znamenal méně vedlejších účinků než tamoxifen, ale nebyly prokázány žádné pozitivní výsledky, co se týče délky života. O této studii se na mezinárodní scéně hodně diskutovalo; faktem je, že studii prováděl a hodnotil výrobce obou preparátů, firma AstraZeneca. Je tento fakt znám lékařům, kteří na základě této studie jmenované preparáty předepisují?

Zdroj: Lothar Hirneise: Chemotherapie heilt Krebs und die Erde ist eine Scheibe