Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O rakovině > Rakovina slinivky břišní

Rakovina slinivky břišní (pankreatu)Zjistit příznaky rakoviny slinivky břišní

Rakovina slinivky břišní je zhoubné onemocnění epiteliální (krycí) tkáně pankreatu – slinivky břišní. Výskyt je cca 20 osob na 100 000 obyvatel. Rizikovým faktorem je zřejmě kouření; kuřáci jsou postiženi rakovinou pankreatu 3x častěji než nekuřáci.

Rakovina slinivky břišní se nejčastěji hodnotí podle toho, kde leží nádor. Přibližně 70 % všech nádorů leží v nejširší části slinivky, tedy v hlavě, cca 20 % nádorů ve střední části, tedy těle, a cca 10 % nádorů leží v nejužší části, tedy v ocasu slinivky břišní. Téměř všechny nádory vychází z exokrinní epiteliální tkáně (s vývodem na povrch) a asi v 80 % všech případů se jedná o duktální adenokarcinom (duktální = týkající se vývodů, vývodových kanálků; adenokarcinom = nádor žlázy). Málo se vyskytují jiné epiteliální tumory (epitel = povrch vnitřní nebo vnější tkáně) nebo mucinózní karcinom (obsahující hlen) nebo cystadenokarcinom (nádor vytváří cysty). Sarkomy (nádor pojivové tkáně) nebo lymfomy (nádory lymfatického systému) se prakticky nevyskytují.

Příznaky jsou bolest v horní části břicha, pomalá ztráta tělesné hmotnosti, průjem, objeví se diabetes mellitus. Provádí se enzymové testy, jako test na amylázu, GOT, GPT (aminotransferázy), laktátdehydrogenázu, dále vyšetření tumorových markerů jako CEA, CA 19-9 , CA 494, SPAN-1 a DUPAN-2, dále sonografie, EUS (endoskopické sono), CT, ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie: endoskopicko-radiodiagnostické vyšetření k zobrazení žlučových cest a pankreatických vývodů), vyšetření restrikčního enzymu PCR (enzym, který štěpí DNA na určitých specifických místech) na RAS onkogeny (to jsou geny způsobující rakovinové bujení, které se nachází u přibližně 60 % pacientů s rakovinou slinivky břišní).

Terapie školní medicíny

Operace
Přichází v úvahu až do stadia č. 3, tzn. tumor se šíří až k dvanáctníku (podkovovitě stočená počáteční část tenkého střeva), prorůstá do žlučových cest a/nebo do sousedních tkání, a je určitě první volbou. Bohužel není možné většinu nádorů slinivky břišní operovat, jelikož je tumor objeven velmi pozdě. Při tzv. Whippleově operaci je odstraněna hlava pankreatu, část tenkého střeva, části žaludku, žlučník i ostatní tkáně nacházející se v blízkosti tumoru. Přitom má být zajištěna další produkce inzulinu a trávicích enzymů. Klička tenkého střeva se přišije ke zbytku žaludku nebo ke žlučovodu.
Jestliže se tumor nachází na ocasu pankreatu, je odstraněn pouze ocas a slezina. Operace je doporučována v podstatě vždy, když je možné ji provést. Jestliže není možná klasická operace, je třeba si promluvit s chirurgy alespoň o operativním zredukování (zmenšení) masy tumoru, tzn. odstranění jeho části, aby se ulehčilo imunitnímu systému.

Chemoterapie
Většinou je nasazen 5-FU (Fluorouracil) v kombinaci s jinými chemopreparáty. Existují studie s Mitomycinem C (protinádorové antibiotikum), Ifosfamidem (cytostatikum chemicky blízce příbuzné s dusíkatým yperitem) a Cisplatinem. Od 90. let se často používá Gemcitabin (Gemzar).
Skutečností však je, že až dodnes neexistuje žádný garantovaný a jistý výsledek výzkumů, který by dokazoval, že při nasazení určité kombinace léků nebo nějakého samotného preparátu bude pacient s rakovinou pankreatu žít déle. Dokonce existují studie (Frey se 152 pacienty), které ukazují, že ti, kteří dostali kombinaci chemoterapeutik, umírali dříve.
I použití gemcitabinu dodnes nepřineslo přesvědčující výsledky, i když v onkologii se prakticky stalo standardem. Data, která jsou k dispozici, jsou data srovnání s 5-FU a i tato (MSB.1996;18 (12):1) dokazují v tom nejlepším případě prodloužení života přesně o šest týdnů na rozdíl od 5-FU. To znamená, že pacienti zúčastnění v této studii, kteří brali gemcitabin místo 5-FU, žili o 6 týdnů déle. Bohužel neexistuje žádná studie o tom, jak dlouho žili pacienti se stejnou diagnózou, kteří nebrali žádná chemoterapeutika, tedy jestli by žili déle s 5-FU, respektive gemcitabinem, nebo bez nich.
Zde se bohužel ukazuje, jak bezmocná je dnešní medicína proti určitým druhům rakoviny. Přestože podle oficiálních statistik 99 % všech pacientů, kteří se podrobí této terapii, zemře do 5 let (většina z nich zemře již v průběhu prvního roku), je stále tato terapie nemocným nabízena. Vždycky se přitom mluví o paliativní terapii (při ní se již nepředpokládá uzdravení). K čemu však slouží takováto terapie s velice silnými vedlejšími účinky, jestliže člověk pak žije maximálně o několik dní déle a ještě je zbytečně stráví v nemocnici?
Co všechno se ještě musí stát, čemu všemu se pacienti ještě musí vystavovat, než se začnou alespoň u tohoto druhu rakoviny používat konečně i jiné metody? Tuto otázku by si měli položit nejen pacienti, ale i zdravotní pojišťovny, které jsou ochotny platit drahou chemoterapii, ale jiné, průkazně úspěšné (a levnější) léčebné terapie (jako Budwig, Gerson, Gonzales) odmítají.

Ozařování
Ozařování při rakovině slinivky břišní nehraje v zásadě žádnou velkou roli. Přesto je čas od času nabízeno pacientům jako „pokus“ a je to vždy vysvětlováno jako „paliativní kontrola symptomů“ nebo „kombinovaná radiochemoterapie“. Každý lékař by se však měl zeptat sám sebe, zda je pro pacienta opravdu nezbytné a vhodné podrobit ho této terapii, a měl by si na tuto otázku také upřímně odpovědět.

Všeobecně
Ve většině případů je rakovina pankreatu objevena ve velice pozdním stadiu a má bohužel i velice špatnou prognózu. Při této rakovině je nutné, aby pacient hodně spolupracoval; naše výsledky a studie ukazují, že uzdravení je u tohoto druhu rakoviny možné jen tehdy, jestliže pacient chce a také provede ve svém životě intenzivní a rychlé změny. Především nasazení chemoterapie má následovat teprve potom, co se pacient jasně rozhodne, kam má dále jeho život směřovat. Je totiž jasné, že chemoterapie za prvé nijak podstatně neprodlouží pacientův život a za druhé velmi sníží kvalitu jeho života. Další věcí, podle našeho přesvědčení, je, že chemoterapie definitivně zničí jakoukoli šanci na uzdravení (ne na prodloužení života!).

S touto diagnózou se tedy nikdo nevyhne intenzivnímu zamyšlení se nad svou budoucností a hlavně rozhodnutí, jakou cestou se bude ubírat, tedy jakou (jedinou!) terapii si zvolí. Očekávaná délka života je při této diagnóze tak krátká, že není bohužel možné postupovat stylem „nejdřív vyzkouším tohle, a když to nepomůže, tak...“. Je třeba se rozhodnout ihned pro jeden způsob terapie. K celému problému se ještě připojuje to, že mnoho lékařů pohlíží na rakovinu slinivky břišní jako na nevyléčitelnou. I když to neříkají nahlas, často to vycítí i pacienti. Zde je na místě jedna rada: takovým lékařům se pokud možno vyhněte. Jestliže pak proto ani vy nevěříte tomu, že je možné, abyste se uzdravili, kdo tomu má věřit? Jestliže vám lékař nedává žádnou naději, hledejte ji nejprve v sobě a pak u lidí okolo vás. Naučte se věřit tomu, že nemusíte umřít – a je úplně jedno, co říkají ostatní včetně všeho lékaře.

Kdo přežije?

Lothar Hirneise píše: „Během celé dlouhé doby, po kterou se zabývám rakovinou, jsem našel pouze několik zdokumentovaných případů uzdravení a dlouhodobého přežití rakoviny slinivky břišní. Byly to případy, kdy se pacient rozhodl a podrobil velice náročnému procesu: intenzivní detoxikaci organizmu, jež byla kombinována s vysokými dávkami enzymů a vitaminů (viz nutriterapie a Dr. Nicolas Gonzales) společně s tím, že změnil svůj způsob stravování (olejovo-bílkovinová strava Dr. Budwig, terapie Dr. Gersona), a případy Dr. Hackethala (podrobněji v samostatném článku).
Jelikož slinivka břišní hraje důležitou roli při trávení, je terapie stravou velice důležitá. Přestože stále existují „experti“, kteří říkají, že neexistuje žádná terapie rakoviny stravou, nemůžeme přehlížet fakta, která tuto skutečnost dokazují.
Velice důležité: Moje zkušenosti ukazují, že terapie, které nabízí školní medicína, nevedou u rakoviny slinivky k uzdravení a pouze člověk, který je připraven na 100 % dodržet celostní koncept léčení, má na uzdravení šanci.“